Jak se sklízí tabák

Rozdělení listů

Jedním z nejdůležitějších hledisek je vždy samotná kvalita listu a jeho pozice na rostlině. Životní cyklus tabákové rostliny se pohybuje od sto do sto třiceti dní. Například v Tabacalera Perdomo je to kolem sto sedmi dní. Vraťme se však nejprve k pozici jednotlivých listů na tabákové rostlině, protože tento „detail“ je velice důležitý při samotné sklizni, sušení a vlastně při jakékoliv další činnosti při výrobě doutníku. Každá rostlina, v závislosti na její síle (zdraví) a výšce, může obsahovat od dvaceti do třiceti listů. Nicméně ne každý list je použit pro výrobu prémiového doutníku. Tabáková rostlina je rozdělena do několika pater neboli vrstev. Ty úplně nejnižší listy na rostlině jsou těmi nejstaršími. Nazývají se Volado, případně Sand leafs nebo také Dirty leafs. Pokud se je výrobce rozhodne využít ve směsi tabákové náplně v doutníku, pomáhají tyto listy v hoření a obsahují zároveň nejméně olejů a aromat. Jsou světlé s nasládlou chutí. Někteří výrobci, jako kupříkladu Perdomo, tyto listy ale nepoužívají, jsou pro ně totiž „špinavé“, protože se v průběhu životního cyklu rostliny dotýkaly země. Proto je z tabákové rostliny na plantáži odtrhnou a nechají ležet na zemi a použijí k následnému zkompostování a hnojení.

Pokud se posuneme na rostlině o pozici výš, nacházejí se zde Seco listy. Díky jejich pozici na rostlině se jim dostává rovněž nejméně slunečního světla, obsahují nejméně olejů a nikotinu a jsou i nejtenčí z celé tabákové rostliny. Většinou jsou přidávány do směsí náplní doutníků hlavně pro své dobré hoření. Jejich využití je převážně v doutníku jako vázací list. Stoupáme po rostlině o další vrstvu výše, jsme u Viso listů. Ty jsou druhé nejmladší na rostlině, jsou již více na sluneční světle a disponují větším množstvím olejů a aromat. Mají hodně nikotinu a patří mezi největší na rostlině. Nazývají se také Miracle leafs neboli Zázračné listy. Jsou tenčí, ale přesto obsahují nespočet chutí a aromat. Bývají velice často používány jako krycí listy. Nejmladším listem na rostlině, ale tím „chuťově nejcennějším“, jsou tzv. Ligero listy. Ligero v překladu ze španělštiny znamená „lehký“ nebo „tenký“. Nicméně v tomto případě je opak pravdou. Tyto listy jsou nejvíce na slunečním svitu, vynikají největším množstvím živin, chutí, aromat a nikotinu. Jsou právě těmi nejsilnějšími na rostlině. Na druhou stranu též nejhůře hoří. Jsou menší, a proto je velmi často nelze použít jako krycí list doutníku.

Podobně jako většina rostlin i tabák roste do květu, což ale není zcela žádoucí pro produkci listů na výrobu doutníků. Proto dochází k zaštipování, a to v rozmezí mezi třicátým osmým až čtyřicátým druhým dnem po vysazení na plantáž. Zaštipováním se rozumí odstranění pupenu tak, aby rostlina celou svou sílu a energii věnovala vývinu listů a nikoli květu. Jako téměř vše při výrobě doutníků je i tento proces prováděn u každé rostliny ručně a vyžaduje mnoho zkušeností pro správné rozhodnutí, kdy je potřeba danou rostlinu zaštípnout. A to opakovaně.

Toť krátce k rozdělení listů na tabákové rostlině, protože právě toto je velice důležité pro jakékoliv následující činnosti, jakými jsou sklizeň, sušení či blendování tabáku.

Čas sklizně

V rámci samotné sklizně vždy přijde tzv. čas veguery (pěstitele), kdy je nutné uplatnit zkušenosti a znalosti pro odhadnutí ideálního času ke sklizni. Ve chvíli, kdy tabáková rostlina na plantáži doroste do stádia, že dosáhla požadované velikosti a kvality svých listů, přichází na řadu sklizeň. Sklizeň je první skutečnou událostí v životě tabákového listu, a proto musí být provedena v ten pravý okamžik. Správný čas sklizně je závislý na „zralosti“ tabáku. Jedním z ukazatelů řádné zralosti listu je sledování vývoje zbarvování listu na rostlině a struktury listu. Známkou zralosti je totiž velice těžce vnímatelná změna barvy listu ze zelených odstínů chlorofylového pigmentu směrem k náznakům žlutavějších odstínů. Stejně tak lze pozorovat, jak se mění tuhost okrajů listů a samotná tkáň listu. Právě tyto nepatrné změny je schopno rozeznat jen trénované a zkušené oko pěstitele. Věřte, že běžný návštěvník plantáže nemá sebemenší šanci tento okamžik odhadnout. Jsou to ony dlouholeté zkušenosti a předávání znalostí z generace na generaci, trpělivé každodenní pozorovaní rostlin na poli a čekání na ten správný okamžik, co představuje alfu a omegu úspěšné úrody každého farmáře. Jakýkoli nesprávný či uspíšený úsudek může celou sklizeň zhatit. Fakt, že listy nebudou v té správné kondici ke sklizni, posléze ovlivní další kroky v přípravě tabáku na výrobu prémiových doutníků. Pokud dojde ke sklizni příliš brzy, listy nebudou po jejich vysušení mít ten správný lesklý vzhled, budou matné a jejich chuť a aroma nebudou odpovídat standardu daného požadovaného listu. Pozdě sklizené listy mají zase sklon k tomu, že jejich konzistence přejde do houbovité formy, kdy nejprve postrádají lesk až postupně vyblednou. Ani jejich chuť a aroma pak nemusí být odpovídající.

Při sklizni tabáku se můžeme setkat se dvěma, respektive třemi způsoby, jak jsou tabákové listy sklízeny. Prvním a častějším způsobem, kdy se sklízí tabákové listy právě po jednotlivých vrstvách na rostlině, je sklizeň od spodu nahoru. Tomuto způsobu se říká Priming, jenž je též známý jako omlazování rostliny. Druhou metodou je tzv. Stalk-cut, neboli useknutí a sklizení celé tabákové rostliny najednou. A třetí metodu je kombinace obou zmíněných.

Nejdříve začněme tím méně obvyklým způsobem sklizně, jímž je Stalk-Cut. Tento způsob je vlastně nejstarším způsobem sklízení tabáku. Vše probíhá tak, že se stonek rostliny i s listy odsekne těsně nad zemí. Tento způsob je obvyklý především u tabáků Connecticut Broadleaf nebo u mexického San Andres Negro.

Metoda sklizně Stalk-Cut byla využívána dříve hlavně v oblastech, kde lidská práce byla buď velmi drahá, nebo velmi vzácná. Používali ji zejména malí nezávislí pěstitelé, kteří spoléhali při sklizni převážně na svou rodinu. U tohoto způsobu sklizně se poté liší i samotná fermentace sklizeného tabáku, kdy se celé rostliny suší a fermentují najednou, tedy v jednom kuse, na rozdíl od primingu, kdy se suší a fermentují jen jednotlivé listy. Pokud je sklizena celá rostlina najednou, do její nejsilnější části stonku se vysekne klín a pověsí se na 24 hodin na provazy či tyče a nechá se venku na vzduchu pomalu sušit. Teprve pak se rostliny přemístí do sušících stodol „curring burns“ pro konečné vysušení, zatímco u primingu putují sklizené listy (bez stonků) rovnou do stodol k následnému sušení.

Tento způsob má jednu neoddiskutovatelnou výhodu, a to skutečnost, že je rostlina stále celistvá a listy na stoncích jsou pořád vyživovány ze stonku i během sušení. Bohužel negativem je, že není zaručeno, že jsou všechny listy na rostlině v ideálním stadiu své zralosti. Mnoho pěstitelů vám však řekne: „Nejdůležitější věcí na pěstování tabáku je naučit se jeho jazyk. Řekne ti sám, až bude připraven.“ To ostatně vystihuje i výrobce Andres Plasencia, který připomíná, že „tabáková rostlina k nám promlouvá. My jí musíme jen naslouchat.“

Sklizeň zvaná Priming je v dnešní době nejpoužívanější formou sklizení tabáku. Priming znamená sklizeň jednotlivých listů z rostliny po pozicích, po jednotlivých patrech neboli vrstvách. Celý proces začíná mezi padesátým až šedesátým dnem po vysazení rostliny na plantáž. Při této sklizni tabákových listů z rostliny se postupuje od spodních listů vzhůru a vždy se sklízí jen jedna vrstva. Následně se nechává rostlina několik dní (zhruba týden) odpočinout, vzpamatovat se, omladit. Listy Volado z úplně nejnižšího patra se sklízí jako první. Jako druhé na řadě jsou listy zvané Seco, poté Viso a nakonec ty nejdražší a nejcennější listy z rostliny, Lichero. Při každém primingu se sklízí dva až čtyři listy z dané vrstvy. Takže celá vrstva nemusí být sklizena najednou, ale vždy se začíná těmi nejsilnějšími listy na vrstvě. Čím delší dobu zůstanou listy na rostlině, tím budou silnější, tmavší a intenzivnější v chuti a aroma. Mezi každým krokem se nechá rostlina „odpočinout“. Farmáři se vrací ke každé jednotlivé rostlině každý týden, až je sklizena rostlina celá. Při sklizení posledních listů rostliny se posléze u země odsekne i stonek. Ten je v další fázi kompostován a znovu využit jako příměs hnojiva na plantáži. Sklizeň sice symbolizuje poslední krok života tabákové rostliny, bez pochyby je však také prvním krokem v ušlechtilém procesu výroby prémiového doutníku.