Historie rodiny MEERAPFEL

Začátek tabákového obchodu

Zatímco společnost Meerapfel oslaví brzy 150 let od otevření své první továrny, bylo to roku 1876 v Německu, historie rodiny v tabákovém průmyslu začala již o dvě století dříve. Kolem roku 1600 začala rodina Meerapfel pěstovat a obchodovat s tabákem. Usazují se kolem roku 1700 v Michelfeldu v Německu a o čtyřicet čtyři let později se zde narodí Meir Meerapfel II. Právě tady zahájila rodina svůj nový odkaz v tabákovém průmyslu, který se nese dodnes a zanechává v historii nesmazatelnou stopu. Byl to právě Meir Meerapfel, kdo se rozhodl začít vyrábět ručně balené doutníky a založil svůj první rodinný podnik v Untergronbacu, severovýchodně od Stuttgartu. Vyráběl také žvýkací tabák a zásoboval jím důlní dělníky po celém Německu. Měl s ním veliký úspěch, třebaže kouření bylo v dolech přes den přísně zakázáno.

 

Píše se rok 1920 a syn Ernest Meerapfel se rozhodl opustit pohodlí domova a začíná cestovat za svým snem. Chtěl by způsobit revoluci ve světě tabáku a přivézt zpět do Evropy vzácné tabáky z neznámých krajin. Cestuje po světě a dostane se až do jihovýchodní Asie, a to konkrétně do Indonésie. Vzácné tabákové listy právě z Indonésie se následně staly jedněmi z nejvyhledávanějších krycích listů na světě. Roku 1933 se společnost Meir Meerapfel & Söhne stává nejdůležitějším a největším obchodníkem s tabáky z ostrova Jáva a Sumatra.

Do rodinného obchodu následně vstupuje i Ernestův syn Heller. Obchody vzrůstají, zájem o vzácný tabák je po celé Evropě i v zámoří. Přichází však druhá světová válka a rozmach podniku se znenadání zastaví. Druhá světová válka vše změnila a otočila život rodiny Meerapfel vzhůru nohama. Přeci jen je to židovská rodina a víme, v jakém postavení se židé před válkou nacházeli téměř všude v Evropě. Rodina přichází o vše, co doposud vybudovala a rozhodla se emigrovat do Spojených států amerických. Právě zde Ernest navazuje své první kontakty s doutníkovým průmyslem, a to nejen ve Spojených státech, ale i na Kubě. V New Yorku se mu podařilo vybudovat prosperující tabákový obchod a později v něm pokračuje i v Miami s tím, že na Floridě také začal s pěstováním tabáku.

Životní obchod

V 50. letech 20. století Ernestův syn Heller utvrzuje své obchodní vztahy na Kubě, a právě zde se životní cesty rodiny Meerapfel protínají i se slavným spisovatelem. Ernest Hemingway žije v tuto dobu na Kubě a světe div se, s Hellerem se spřátelí. Byl to právě Heller Meerapfel, komu se podařilo mnoho Hemingwayových rukopisů dostat z Kuby až na Princetonskou univerzitu, a umožnit tak jejich vydání. Ani revoluce na Kubě však nenabourala Hellerovi vztahy s kubánskou vládou a místními tabákovými producenty. Díky dobrým vztahům s kubánským revolucionářem Che Gevarou, který se po revoluci stává ministrem průmyslu na Kubě, uzavírá jeden ze svých největších životních obchodů. Podepisuje s Che Gevarou v roce 1959 obchodní smlouvu o nákupu neuvěřitelných 160 tisíc balíků těch nejlepších kubánských listů. Tady je dobré si uvědomit, že jeden balík obsahuje od 50 do 80 kg tabáku. Daný tabák posléze vyváží jak do Evropy, tak do Spojených států, a to až do roku 1962, kdy Spojené státy uvalují embargo na dovoz z komunistické Kuby. Heller se tímto obchodem zapisuje do historie jako největší vývozce kubánského tabáku. Rodina uschovává část tabáku a je pravděpodobné, že určité zásoby tohoto extra starého kubánského tabáku má k dispozici dodnes.

 

Znalec tabáku

Postupem času do rodinné historie a podniku vstupuje i Hellerům syn Richard „Rick“ Meerapfel. Velice často se pohybuje na Kubě a učí se od těch nejlepších pěstitelů tabáku vše o jeho pěstování, sklizni a následné úpravě. V roce 1981 strávil téměř rok na nejznámějších kubánských plantážích v Pinal del Rio a zde prohluboval své tabákové znalosti. Byl také prvním Američanem, který se dostal do oblasti Vuelta Abajo, kde v letech 1982 až 1985 nakupoval tabák nazývaný „hnědé zlato“ a vyvážel ho do Evropy. Sám byl však velice kritický ke kubánským doutníkům, kdy ale zároveň říkal, že nikdo jiný na světě neumí tak dobře pěstovat tabák a starat se o něj. Kubánský tabák miloval celým svým srdcem a duší. Byl to právě Richard Meerapfel, kdo se zapsal do doutníkové historie přesto, že o něm většina kuřáků nikdy neslyšela. Přináší totiž do doutníkového průmyslu zpět středoafrický tabák pěstovaný v deštných pralesích Kamerunu. Tento sladce aromatický tabák je dnes považován za jeden z nejdražších a nejexkluzivnějších na planetě, přičemž tento tabák je používán do některých z nejvyhledávanějších doutníků na světě, včetně Arturo Fuente Don Carlos, Ashton Heritage Puro Sol, Partagas apod.

Velice úzký přátelský vztah spojuje rodinu Meerapfel s rodinou Fuente. Když Rick obchodoval v Miami s tabákem, seznámil se s Carlosem „Carlitem“ Fuente. Jejich vztah se velice prohloubil, a to nejen obchodně, ale také v osobní rovině. Jejich rodiny se dokonce spřátelili natolik, že Richard byl zván a pomáhal vytvářet nové směsi pro doutníky Arturo Fuente jako třeba Don Carlos. Stejně jako Carlos Fuente i Richard vždy razil heslo, že nejde o kvantitu, ale hlavně o kvalitu a nikdy neměli zájem stát se největšími ve svém oboru. „Nechceme být největší, ale chceme být nejlepší,“ znělo jejich heslo. Sdíleli stejnou filozofii a stali se přáteli na celý život. Richard umírá na náhlý infarkt při návštěvě své rodiny a přátel v Miami 28. listopadu 2003 ve věku pouhých 52 let. Jak řekl Carlito Fuente na pohřbu: „Doutníkový svět ztratil jedno z největších znalců tabáku, který kdy žil.“

Co však přineslo Richardovi největší úspěch a uznání v tabákovém průmyslu byl návrat k pěstování prémiového tabáku v Africe. Nebýt právě jeho, neexistoval by již žádný kamerunský krycí list. V podstatě zachránil tento tabák před zmizením. První tabák do Kamerunu přivezli němečtí kolonisté. Byl to jemný aromatický tabák ze Sumatry. Velice oblíbený africký tabák se pěstoval ve střední Africe i za francouzské koloniální nadvlády, ale samotní Francouzi neprojevovali o pěstování příliš zájmu. Po jejich stažení z Afriky začátkem 90. let ukončili i pěstování tabáku a nebýt Ricka, dnes by již neexistoval. Tento speciální tabák se nepěstuje jen v Kamerunu, ale také ve vedlejší Středoafrické republice. Richard zakládá společně s Afričany soukromou společnost CETAS S.A. (Compagnie d'Exploitation des Tabacs Centrafricains). Přes neuvěřitelné překážky začínají pěstovat tabák, uzavírají smlouvy a začíná dodávat prvotřídní tabák z Kamerunu a Středoafrické republiky. Tyto oblasti jsou pro Evropana jiný svět, připadá si tu jak na konci světa. Pohraničníci s nabitými AK-47, zkorumpovaní vládní úředníci, blátivé nesjízdné cesty, špína a bída na každém kroku. Navzdory tomu dnes již existují dvě společnosti CETAS, a to pro každou zemi zvlášť.

 

Zubatý a hrbolatý

Kamerunský tabák dnes pěstují na zhruba třech tisících polí, a zajišťují tak obživu přibližně třem tisícům rodin, což je dohromady asi sto tisícům obyvatel. Dalších několik tisíc lidí pracuje ve zpracovatelských střediscích, kam se tabáková úroda poté soustřeďuje. Tabák se pěstuje na malinkatých políčcích o rozloze maximálně půl hektaru. Listy nejsou velké a nelze je použít k balení těch největších formátů prémiových doutníků. Je to extrémně jemný tabák. Tento kamerunský tabák se téměř výlučně používá jako krycí list na doutníku. Pěstuje se pod širým nebem a nejsou potřeba žádné tabados (látkové překrytí, aby rostliny nebyly na přímém slunci, které se používá hojně v Dominikánské republice a Nikaragui). Kamerun leží u rovníku, takže obloha je většinou pokrytá mraky působícími jako přirozený filtr. Tabák je hedvábně tenký a jemný v chuti a při fermentaci vyžaduje delší péči. Většinou jej není možné fermentovat natolik dlouho, aby se dosáhlo odstínu maduro. Proto se s ním setkáte v odstínu Colorado. Často je však kamerunský list popisován jako „zubatý nebo hrbolatý“ a velice mastný. „Mastný“ je myšleno co do jeho olejnatosti, nikoli kvůli ceně. Popravdě, ale ani ta cena není zrovna nejnižší. „Zubatost“ odkazuje na jeho hrubou strukturu listů s určitou zrnitostí připomínající smirkový papír s olejnatým leskem. Je to proto, že hrbolky jsou kapsy obsahující oleje. Většina tabáků pěstovaných na slunci má tuto hrubou strukturu, ale kamerunský list je tím obzvláště specifický. Tento tabák obsahuje mnoho chutí a aromat, a to více než jiné. Dodává doutníkům bohatou sladkou chuť, která je zakončena nádechem koření. Je obvykle mírně až středně chuťově silný, ale má dostatečný charakter a komplexnost. Většina plantáží v Kamerunu je bez elektřiny, benzínu či jiného energetického zdroje, a pokud je k dispozici, je stejně drahý jako v Evropě. Neexistují zde zavlažovací systémy. Nepoužívají se umělá hnojiva a nikdy není pro pěstování použita stejná půda dvakrát.

Největším problémem regionu a to neustále přetrvávajícím, jsou však neustálé doutnající konflikty různých etnických skupin, kterých je v tomto regionu asi čtyřicet. Nedokáží se mezi sebou domluvit a jedním z důvodů sporů je i využití půdy. Proto využíváme jen malá políčka. Dalším důležitým problémem je lidský faktor neboli pracovní síla. Jakmile se totiž někde objeví zpráva o nalezení nové zlaté žíly nebo diamantového dolu, mnoho pracovníků se prostě odstěhuje za vidinou lepší budoucnosti. To je několik faktorů, které dělají tabák z tohoto regionu vzácným a drahým. Jak vidíte, není pěstování na tomto kontinentu vůbec jednoduché. „Tím, že jsme velice závislí také na počasí, nevyužíváme žádná průmyslová hnojiva apod. Sklizně jsou každý rok velice odlišné. V některém roce vyděláme, někdy proděláme. Co nám však zůstává, je naše vášeň pro africký tabák. Tabák, který je chuťově velice charakteristický a dává chuť těm nejvybranějším doutníkům na světě,“ uvádí Jeremiah Meerapfel, nynější prezident společnosti a nejstarší syn Richarda Meerapfela.

Po Richardově smrti, převzali otěže firmy právě jeho dva synové Jeremiah a Joshua. Připojila se i jejich sestra Melisa. M.Meerapffel&Söhne, se po celou svou historii zabývá obchodováním s tabákem, specializují se na distribuci prémiových značek jako například Arturo Fuente a Padron. Na logistiku, skladování a marketing na trzích celého světa kromě Spojených Států. V nedávné době uvedla společnost na trh i své vlastní značky doutníků La Estancia, La Estancia Exclusiva, Machetero, Square Line a Maestranza.

Řada Meerapfel

Posledním krokem, kterým se rodina Meerapfel snaží opět zapsat do historie je uvedení nového doutníku pod značkou Meerapfel. Jedná se o mimořádně luxusní doutníky, které budou uváděny na trh v jednotlivých řadách, kde každá z nich bude pojmenována po jednom z předků rodiny Meerapfel. První řada byla pojmenována po Richardovi, otci nynější hlavy rodiny. Tento projekt se zrodil již v den Richardova úmrtí. „Rozhodli jsme se vytvořit doutníky, které by nešetřily detaily, pokud jde o luxus, a také zároveň znovu definovat některé tradiční způsoby výroby a prezentace doutníků.“ Výsledkem jsou doutníky vyrobené z těch nejstarších listů, kterými společnost Meerapfel disponuje. Listů, které schraňovali po značně dlouhou dobu. Také prezentaci doutníků bylo věnováno mnoho času, úsilí a péče. Snahou bylo vytvořit doutník s evropským stylem a řemeslným zpracováním, který má být přirovnáván k automobilům Bugatti nebo hodinkám Panerai. Obzvláště zajímavé jsou prstýnky, které jsou navrženy nejznámější belgickou krajkářskou firmou. Jejich výroba byla svěřena holandské firmě Van Tintelen Printing Art B.V. Jejich složité vzory nechávají prosvítat kamerunské krycí listy doutníku. Pásky v krabičkách s doutníky jsou ručně vyrobeny a samotné krabice jsou z lehkého dřeva a jsou vyrobeny s ohledem na ekologickou udržitelnost.

První představenou velikostí řady Richard byla v roce 2022 velikost Double Robusto o velikosti 5 ¾ palců délky a 52 RG (ring gauge). Doutníky jsou baleny v okouzlujících červeno-zlatých ozdobných kazetách po deseti kusech. Každá kazeta slouží i jako exkluzivní popelník. Řada Richard je nejdražší řadou ze všech připravovaných. Po velikosti double robusto bude následovat šest dalších velikostí, které budou baleny v krásných dřevěných krabicích po 25ks, a to konkrétně Corona Gorda (5 ½ x 46), Lancero (7 ½ x 40), Robusto (4 7/8 x 50), Lonsdale (6 ¾ x 43), Churchill (7 x 47) a Pyramide (6 1/8 x 52).

Jediné, co je o směsi použitého tabáku známo, je, že byl použit kamerunský tabák, ale ostatní detaily se nikde neuvádí. Proniklé informační střípky jen odkazují, že směs obsahuje velice staré tabáky, které jsou vzhledem k historii rodiny Meerapfel věrohodné. Jak říká Jeremiah Meerapfel: „Dvacet a více let starý tabák není pro nás žádný problém.“ Doutníky jsou baleny v Dominikánské republice, ale bližší údaje opět nebyly poskytnuty. Jak známo, rodina Meerapfel dlouhodobě spolupracuje s rodinou Fuente, které také dodává svůj kamerunský tabák k výrobě doutníků Hemingway nebo Don Carlos. Fuente je známý tím, že vyrábí doutníky s propracovanými hlavami doutníků náramně podobných řadě Richard Double Robusto. Všechny doutníky jsou vyráběny ve značně omezených počtech 613 truhel (tak nazývá Meerapfel své krabice na doutníky) za rok na jednu velikost doutníku. Toto číslo je konečné pro celý svět.

Následující řady ultra luxusních doutníků Meerapfel jsou nazvány MEIR a byly představeny na začátku roku 2023, přičemž koncem tohoto roku by měla být představena řada Heller. 

Doporučené párování řady Richard

Alkoholický nápoj:

Sauternes Premier Cru Supérieur

XXO Cognac

Nealkoholický nápoj:

Chai Latte

Hruškový džus

Jídlo / občerstvení:

Brie De Meaux

Lososový kaviár

Crème brûlée

Hudba:

"Vide Cor Meum" – Patrick Cassidy & Hanz Zimmer

Doporučené párování řady MEIR

 

Alkoholický nápoj:

VORS Palo Cortado Sherry

Bílé víno Chassagne Montrachet

Nealkoholický nápoj:

Mléčný čaj Oolong

Růžová grapefruitová limonáda

Jídlo / občerstvení:

Grilovaná langusta

Dezert Mille-feuille s krémem ze slaného karamelu

Hudba:

“The Creation” – Joseph Haydn