Doutníky a jejich historie

Doutník je něco, co většinu z nás fascinuje, nebo zaujme. Když vidíme, jak někdo sedí v klidu v křesle a z úst se mu valí dým prosakující celý prostor kolem specifickou tabákovou vůní, začnou se nám honit hlavou různé myšlenky. A rozhodně to není doména pouze mužů, jak si mnoho lidí myslí, ale i dam. Není to záliba jen vyvolené skupinky bohatých, protože výborný doutník si může dopřát opravdu každý. Obrovský rozmach doutníků nastal v 90. letech minulého století, kdy hovoříme o takzvané doutníkové revoluci. Jak to ale vše začalo?

Jeden z nejpoetičtějších mýtů obestírajících původ tabáku pochází od severoamerického kmene Huronů. Jeho příslušníci věřili, že Velký duch seslal ve zlých, neúrodných dobách na zem dívku, aby zachránila svět před hladomorem. Kde se dívka dotkla země, vzešlo obilí a brambory. Po chvíli však usedla k odpočinku, a když opět vstala, začal na tom místě růst tabák. Krásné, poetické, člověk by tomu rád věřil. 

Již od pradávna bylo inhalování kouře spjato s náboženskými praktikami a symboly. Za použití bylinných aromat se šamani přiváděli do nadpozemských stavů. Způsoboval to alkaloid nikotin, který je obsažen v listech rostliny tabáku. Tabák patří do čeledi lilkovité a pochází z Ameriky. V listech je obsažen nikotin, kvůli kterému se tabák používá při výrobě cigaret, doutníků nebo dýmkového tabáku. V současné době se tabák pěstuje celkem ve 117 zemích celého světa. Tabáková pole najdeme například v Německu, Polsku či na Slovensku. Pěstoval se dokonce i v Česku, ale pouze do roku 1994. Tabák se dá pěstovat ve většině podnebí od mírného klimatického pásma až po tropy. V některých regionech se daří tabáku doutníkovému nebo průmyslovému, který se pěstuje pro využití ve šňupacích tabácích, jinde naopak dýmkovému. 

První využití rostlin, které byly později pojmenovány Nicotiana, proběhlo na americkém kontinentu. Nicotiana tabaculum L. vznikla přírodním křížením rostlin Nicotiana sylvestrys L. a Nicotiana tomentosiformis L. Tímto křížením vznikla nová rostlina Nicotiana tabacum L., která rostla planě v přírodě. Poprvé se objevila na území Jižní Ameriky mezi státy Peru, Bolívie a Argentina. Přesné období, kdy se tabák dostal do oblasti střední Ameriky a Karibiku, však doposud neznáme. Pravděpodobně to mohlo být v době 3000 až 2000 let před naším letopočtem. Nejstarší známé zápisy hovoří o použití tabáku v dýmkách nebo přesněji v předchůdcích dýmek, které známe dnes. Domorodí členové klanů kouřili smotky tabákových lístků, šňupali ho, žvýkali nebo ho louhovali v nápojích a mastech. Zpočátku tabák sloužil jako lék nebo při náboženských aktech. Nejstarší dochované malby, na nichž indiánští náčelníci kouří smotky tabáku nebo předchůdce dnešních dýmek, pocházejí z Mexika z roku 642. 

Kdy byl však tabák objeven „bílým mužem“? Bylo to právě v době, kdy americký kontinent objevili Evropané – tehdy se poprvé setkali s tabákem. Bylo to v pátek 4. října 1492 na místě zvaném San Salvador. Kryštof Kolumbus ve svých spisech líčí, že když zde přistáli, domorodci je přišli uvítat a nabídli jim zapálené smotky tabáku jako důkaz přátelství. Jednalo se o hnědé, suché tabákové listy. Kolumbus sice dary s vděkem přijal, jelikož si byl dobře vědom toho, jaké pocty se mu od domorodců dostává, nebyl ovšem z nevábně vonících darů nijak nadšený. Netrvalo však dlouho a tajemství tabákových listů odhalili i námořníci Kolumbových posádek, a to ještě během první plavby. Sledovali, jak domorodci vdechují dým z tabáku, a brzy si tento zvyk osvojili. Traduje se, že to byl právě námořník Rodrigo de Jerez doprovázející Kolumba na jeho první cestě, který rozšířil kouření tabáku po Evropě. Nedopadl však dobře, protože byl inkvizicí ve Španělsku uvržen do vězení za šíření „hříšných a ďábelských zvyků“. Poprvé však tabák představil v Evropě právě Kryštof Kolumbus roku 1493, po svém návratu z Nového světa. Roku 1518 Fray Ramón Pané poslal císaři Karlu V. semena s popisem rostliny tabáku. Někteří historikové však tvrdí, že první, kdo poslal rostlinu tabáku z Mexika na španělský dvůr, byl Hernán Cortés.

Roku 1530 je tabák poprvé „průmyslově“ vysazen ve své domovské oblasti, v okolí dnešního města Santo Domingo. V roce 1550 Portugalci začínají pěstovat tabák v Brazílii a Francouzi a Angličané v Karibiku. Bylo by chybou považovat Kubu za historický prvopočátek pěstování tabáku, ale byla to právě Kuba, která se díky půdě a klimatu stala Mekkou pěstování této rostliny. První průmyslové pěstování bylo započato na ostrově Hispaniola, na Kubě až o několik desetiletí později. Všechen vypěstovaný tabák z Nového světa byl určen pro export do Evropy.

Vypěstovat první tabákovou rostlinu v Evropě se podařilo až belgickému botanikovi Rembertu Dodoensovi (1517–1585). V roce 1560 proběhly první lékařské pokusy s tabákem, který se začal používat například při léčbě migrény, a v roce 1571 vychází první souhrnné lékařské pojednání o tabáku a jeho použití. Až do doby, kdy byl tabák přivezen do Evropy, ho američtí domorodci používali jen k náboženským účelům. Například huronští náčelníci používali tabák ke své komunikaci s velkým Manitouem. Mayové kouřili tabákové smotky při náboženských obřadech.

Španělský král Filip II. nechává roku 1586 všechen tabák ve Španělsku spálit jako škodlivou a neužitečnou rostlinu. Dne 26. srpna 1606 jeho nástupce Filip III. dokonce zakazuje pěstování tabáku na ostrovech Barlovento. Tento zákaz je vyhlášen na dobu 10 let a jeho účelem bylo lépe využít pracovní sílu v dolech namísto pěstováním nepotřebného tabáku. Právě v těchto dobách se v Karibiku objevují první francouzští a angličtí pašeráci. 

Ve snaze konkurovat Španělům se několik Angličanů pokusilo založit plantáže ve vlastních koloniích v severnějších oblastech Nového světa. Obchodník John Rolfe se vydal přes oceán a po ztroskotání na Bermudách dorazil roku 1609 do nepříliš prosperujícího koloniálního města Jamestown. Právě zde byla londýnskou společností Virginia Company založena již o dva roky dříve první obchodně-zemědělská společnost zabývající se pěstováním tabáku. Jednalo se však o tabák určený do dýmek, Nicotiana rustica neboli tabák selský, jenž byl pro evropské kuřáky příliš ostrý. John Rolfe si z Bermud přivezl semena tabákové rostliny Nicotiana tabacum. Tento tabák, později známý jako tabák viržinský, byl mnohem jemnější a získal si velkou oblibu právě v Evropě.

Proti tabáku se postavila i samotná církev v roce 1624 vydáním papežské buly, ve které papež Urban VIII. prohlásil tabák za nástroj sociální nerovnosti, ničitele spořádané rodiny a příčinu halucinací, které vedou člověka do náruče ďábla. Tuto bulu zrušil až roku 1725 papež Benedikt XIII. Prvopočátek výroby doutníků ve Spojených státech se datuje do roku 1763. Israel Putnam se vrací z Kuby, kde sloužil v armádě, a začíná po návratu domů vyrábět první americké doutníky. Usazuje se ve státě Connecticut a vysazuje zde tabáková semena, která z Kuby přivezl. Tím začíná historie jednoho z nejdražších doutníkových tabáků vůbec, amerického Connecticutu. Ve městě Hartford je založena první továrna na výrobu doutníků na americkém kontinentě. Evropa je v tomto ohledu naprosto rozdílná. Tabák zde kouří jen mořeplavci nebo bohatí lidé, a to jen v dýmkách; doutníková kultura přes oceán ještě nedorazila. Tabák se rozšiřuje mezi ostatní evropské obyvatelstvo až po napoleonských válkách. Od 16. století se tabák vyváží i do Asie – hlavně do Číny, Persie a Japonska – a počátkem 17. století je již znám po celém světě.

Někteří evropští panovníci však na něj začínají pohlížet jako na případný další příspěvek do královských pokladen. Tabák se stává obrovským zdrojem příjmů a díky tomu ustupují i restrikce. Vybrané státy dovolují dovoz tabáku, ale řádně ho zdaňují právě s vidinou navýšení příjmů královských pokladen. V těchto dobách je většina obchodu s tabákem v rukou Španělů, kteří stejně tak kontrolují téměř veškerý dovoz exotických věcí z Nového světa. Ostatní evropské státy nedokážou akceptovat, že většina obchodu je právě v jejich rukou, a vznikají první pirátské a pašerácké skupiny, které napadají španělské galéry převážející zboží do Evropy. Jejich základny vznikají na menších ostrovech, které nejsou obsazené Španěly. Dovozní ekonomika Španělska dostává závažné trhliny. Zemědělci v Novém světě pěstující tabák raději prodávají dráž pirátům a pašerákům než za standardní ceny španělských dobyvatelů. 

Roku 1614 zakládá ten samý král, který zakázal pěstování tabáku na ostrovech Barlovento, Filip III. Španělský, La Casa de Contrataciones de La Habana – organizaci, jejímž cílem je rozvíjet a kontrolovat veškerou produkci tabáku v Novém světě. Dne 20. října téhož roku povoluje pěstování tabáku na území Venezuely. Všechen vypěstovaný tabák, který se nevyužije v místě pěstování, musí být exportován do Španělska. Jakýkoli prodej nepřátelům španělské koruny je trestán smrtí.

Počátek 17. století se nese ve znamení obrovského zájmu o tabák a jeho konzumace stále stoupá; ve Španělsku vznikají první továrny na zpracování tabáku. Nejznámější pro svou produkci a hlavně kvalitu byla Real Fábrica de Tabacos, která vznikla v Seville roku 1620. Právě tato továrna dostala monopol pro celou Aragonii a Castilii na výrobu a kontrolu tabákových výrobků. Pro představu, jak moc byl tabák ekonomicky silnou plodinou, je potřeba uvést, že v roce 1702 činily příjmy z tabáku 14 % ročního výběru daní Španělského království. Roku 1713 to bylo již 25 % a o další rok později dokonce 33 % ročního příjmu královské pokladny.

Datum 15. října 1659 je velice důležitým dnem v historii kubánského tabáku, protože do té doby bylo na Kubě pěstování tabáku velice limitováno a soustředilo se pouze do centrální části ostrova. Právě v tento den guvernér v Havaně rozhodl o tom, že pěstování tabáku se rozšíří i na pole, kde doposud musely vyrůstat pouze jiné plodiny. V roce 1739 bylo povoleno pěstovat tabák i na západ od Havany. Roku 1778 se začíná tabák pěstovat i v novém regionu nazvaném Pinar del Rio, který vznikl sloučením čtyř oblastí a kde se pěstuje převážně černý tabák. Pověst a hlavně kvalita tabáků z toho regionu rychle rostly a i dnes jsou místní tabáky považovány ze jedny z nejlepších na světě. 

V letech 1756 až 1763 Kubu krátce okupovali Angličané. Právě tato okupace zanechala velkou stopu v mezinárodním tabákovém obchodě. A smrtící zásah tabákovému monopolu na Kubě uštědřila americká válka o nezávislost v letech 1775 až 1783, která téměř zničila celý export tabáku do Španělska. Na druhou stranu tato situace otevřela nové cesty pro pašeráky, piráty a překupníky, kteří tak dokázali vykrývat stoupající poptávku v Anglii. Ta totiž nemohla být zásobena jen z ostatních kolonií. Ukončení války o nezávislost již nenavrátilo Španělsku jeho výsostné postavení v tabákovém obchodě a neobnovilo předválečný monopol, který byl nakonec 23. července 1817 definitivně zrušen.

Uvolnění obchodu s tabákem dalo vzniknout i první velké továrně na Kubě. Francisco de Cabañas roku 1810 otevírá Hijas de Cabañas. Černý tabák se v roce 1827 už volně pěstoval na 5 500 farmách a v roce 1836 bylo jen v Havaně 306 doutníkových fabrik, zaměstnávajících 2 000 pracovníků. V roce 1863 to již bylo 516 továren zaměstnávajících 15 128 pracovníků. V období mezi roky 1830 až 1840 vznikají další velké značky, z nichž některé existují až do dnešních dnů. V této době jsou registrovány značky jako Por Larrañaga, Ramón Allones, Punch, H. Upmann, Partagás a La Corona. Výroba a export rostly exponenciálně, a to ze 140 mil. kusů v roce 1840 až k 350 mil. kusů v roce 1855. Přicházejí další a další poptávky z celé Evropy. 

Velkým zásahem do stále rostoucího doutníkového průmyslu na Kubě byla první válka za nezávislost, známá jako „desetiletá válka“, kdy se lid vzepjal k odporu vůči španělským okupantům. Psal se rok 1868 a začala první velká vlna emigrace na Floridu. Některé fabriky byly zavřeny a kompletně přestěhovány, včetně zaměstnanců, z Havany do Cayo Hueso na floridském Key West. Koncem 19. století byli téměř dvě třetiny z 18 000 zaměstnanců v doutníkovém průmyslu na Floridě Kubánci. 

Nesmíme však zapomenout na jednu velice významnou osobu, která se zapsala do doutníkové historie, a tou byl Vincent M. Ybor. Narodil se roku 1820 ve španělské Valencii, ale jeho rodina se později přestěhovala na Kubu. Mladý Vincent se začal zajímat o svět doutníků a v roce 1853 zakládá v Havaně vlastní továrnu. Bohužel plány mu velice záhy hatí vzrůstající nepokoje, které se rozšiřují po celé Kubě, a tak přesouvá veškeré své aktivity jinam. Stěhuje celou továrnu včetně pracovníků a přes kratší zastávku v Key West se nakonec usazuje v Tampě, kde kupuje 40 akrů půdy na předměstí a začíná stavět novou továrnu. Yborova továrna i ubytovací kapacity, které vybudoval, brzy přestávají stačit, jelikož populace v nově vzniklém Ybor City vzrůstá mezi lety 1880 a 1890 z osmi set na pět tisíc. Ybor City se dynamicky rozvíjí a stává se z něj kvetoucí multietnické město, kam míří přistěhovalci nejen z Kuby a Španělska, ale i dalších evropských zemí. V roce 1900 se v Ybor City vyrábí více doutníků z kubánského tabáku, než je produkce celé Kuby. Tento strmý růst pokračuje až do 20. let minulého století, kdy přichází světová hospodářská krize a roste popularita strojově vyráběných doutníků. Ve 40. a 50. letech se většina obyvatel Ybor City vydává hledat práci jinam. Právě v Ybor City ale začíná bohatá historie nejedné světoznámé značky doutníků. Například Arturo Fuente se vydává na svou doutníkovou cestu na vrchol právě z Ybor City. 

Od roku 1898, vlastně až do dnešních dnů, jsou Spojené státy největším dovozcem kubánských doutníků a tabáku. Později byly uvaleno vysoké clo na dovozové doutníky z Kuby za účelem podpořit dovoz tabáku jako suroviny pro další výrobu. Tento krok zapříčinil druhou vlnu emigrace, kdy spousta zaměstnanců doutníkových továren odcházela do Spojených států. Začátek 20. století vůbec nebyl přívětivý ke kubánskému doutníkovému průmyslu. Plantáže nebyly v dobrém stavu a z nich pocházející tabák měl nevalnou kvalitu. Export stále klesal a krátce po roce 1900 bylo tabákové zemědělství v tak špatném stavu, že sami Kubánci museli dovážet semena k pěstování tabáku ze Spojených států, Mexika a Portorika. 

V roce 1912 kubánská vláda vydává první sello de garantia a tím certifikuje pravé kubánské doutníky. Roku 1930 kubánští vědci přicházejí s novou variantou tabákové rostliny Nicotiana tabacum L., kterou pojmenovávají criollo. Tento tabák se okamžitě stává velice žádaným. Dalším šlechtěním se v roce 1948 podařilo z rostliny criollo vyšlechtit variantu corojo, která měla přesně odpovídat požadavkům zemědělců. Tyto rostliny se pěstovaly ve stínu a byly primárně určeny pro krycí listy doutníků.

V kontrastu se začátkem 20. století, kdy kubánský doutníkový průmysl procházel mnoha problémy a krizemi, konec druhé světové války podnítil obrat a kubánské doutníky se staly symbolem prestiže a bohatství. Jedním z největších influencerů, jak bychom jej nejspíš nazvali dnes, byl anglický předseda vlády sir Winston Churchill (1874–1965), jehož obrázky a fotky znal celý svět. Na každém byl znázorněn s velkým doutníkem v koutku úst nebo jak ho drží v ruce. Churchill nebyl jedinou slavnou osobností své doby, která dopomohla k větší oblibě doutníků. Mezi dalšími můžeme jmenovat Sigmunda Freuda (1856–1939), Ernesta Hemingwaye (1899–1961), Alfreda Hitchcocka (1899–1980) nebo třeba Johna F. Kennedyho (1917–1963).

V roce 1960 dochází ke znárodnění celého tabákového průmyslu na Kubě a ke slovu se dostávají velké reformy. Státní zřízení uvalilo monopol na tabákový průmysl pod vedením Cubatabaco, Empresa Cubana del Tabaco. Právě kvůli kubánské revoluci spojené s mnoha reformami a znárodněním se mnoho slavných doutníkových rodů, majitelů továren a plantáží rozhodlo opustit Kubu. Někteří zamířili na Hispaniolu, blízký ostrov, který zajišťoval velmi podobné půdní a klimatické podmínky, jaké panují Kubě. Mnoho dalších ale odešlo do Střední Ameriky, hlavně do Hondurasu a Nikaragui. 

V únoru 1962 zavedly Spojené státy úplné embargo na kubánské výrobky a jejich dovoz a spotřebu na své území. Americký prezident J. F. Kennedy, známý milovník kubánských doutníků, požádal jedno ze svých nejbližších spolupracovníků (Pierra Salingera), aby pro něj zakoupil několik tisíc doutníků Habanos a ujistil se, že totální embargo vůči Kubě začne platit až poté. 

Kubánští exulanti založili mnoho a mnoho továren a plantáží v různých zemích světa, a diverzifikovali tak produkci doutníků i za hranicemi centrální Ameriky nebo Karibiku. Ekvádor, Mexiko, Kamerun, Panama, Brazílie, Indonésie, Kanárské ostrovy, Spojené státy, Barma a mnohé další země se dnes mohou pochlubit produkcí kvalitního tabáku. Během let se doutníkový trh velice rozšířil a spolu s ním i jeho nabídka. Dnes můžete ve svém obchodě s doutníky najít nepřeberné množství doutníků ze všech možných jiných zemí kromě Kuby. Milovníci doutníků tak mohou vybírat z veliké škály značek, druhů, tvarů, a hlavně zemí původu a hledat ten svůj „zlatý doutníkový grál“.