Aristides Garcia - The Legend

Již téměř 70 let působí ve sféře výroby doutníků. Začal pracovat jakožto velmi mladý a od té doby toho hodně dokázal. Ale to, co je na tomto muži s milým úsměvem nejpřitažlivější, je jeho vnitřní síla, láska k životu, obyčejnému každodennímu životu, jeho důstojnost a velké charisma. V současné době pracuje jako vedoucí oddělení tabákových listů v nikaragujské fabrice na doutníky Perdomo. Vysoká kvalita těchto doutníků přímo souvisí s tím, co tato osobnost vyzařuje do svého okolí: přímý postoj nehledě na svůj věk, hluboká úcta ke všemu, co dle svého přesvědčení zná a miluje, vůdcovství a pravá empatie vůči každému člověku, s nímž jedná. Díky tomu s ním lze trávit čas velmi snadno a lehce, nicméně pozor, je to návykové. Je z těch lidí, které stojí za to v životě potkat…

Aristides se narodil v roce 1935 v provincii Pinar del Rio – kolébce doutníkového průmyslu na Kubě. Pochází z venkova, z typické rodiny kubánských „guajiros”.  Pojem „guajiro” se těžko překládá do jakéhokoli jiného jazyka, neboť je to cosi natolik kubánského jako třeba doutník, rum či buben.  „Guajiro“ znamená vzejít ze země, milovat přírodu, čistý vzduch, krásné ráno a barvy hor. Ty obyčejné věci, které jsme opustili v honbě za lepším životem v této době plné technologie.  Aristides, stejně jako Havana, je tak trochu z jiné doby, žije jiným rytmem, který je energický a zároveň klidný. Úchvatný, nikoli však prudký. Moudrý a prostý jakékoli arogance. 

Jeho pouto s doutníky vzniklo zcela přirozeně. V této části ostrova tomu ani nemohlo být jinak. Jeho otec, také guajiro, jej naučil milovat vše, co jej obklopovalo, především tabákové listy, které rostly všude kolem.  Vstoupil do tohoto světa stejně jako jeho rodina a všichni kolem něj. Ve věku, kdy si kluci obvykle hrají venku s kamarády, vyvádějí hlouposti a běhají za děvčaty, Aristides trávil čas mezi školou a fabrikou na doutníky, kde pracoval jeho otec. Ale nemyslete si, že neměl žádné dětství a že by jeho vtipné vyprávění o prvních láskách bylo daleko od pravdy! Prostě a jednoduše měl čas i na to, aby byl dítětem, učil se i pracoval. Ano, život jej možná donutil předčasně dospět, avšak s velkou chutí, nekompromisností a skoro metodicky přísným přístupem začal pracovat ve svých 12 letech, aby mohl přispívat do rodinného rozpočtu.  A nestěžuje si nejen proto, že není z těch, co by si stěžovali. Od samého začátku cítil, že je to jeho místo, ten fascinující svět, v němž vyrostl a dozrál ve správného muže vedle svého otce, v prostředí tabákových listů. Je o tom naprosto přesvědčen. Dívá se mi přímo do očí a s jistou nostalgií říká, že je hluboce vděčný svým rodičům za to, že mu ukázali cestu, i za hodnoty, které jej provázejí po celý život až do dnešního dne.  

Poslední noc našeho pobytu v Nikaragui, po návštěvě farmy Perdomo a poté, co jsem se seznámil se všemi detaily výrobního procesu, vidím v lobby Aristida, jak hraje, jako každý správný Kubánec, domino. A v tu chvíli mě napadlo, že bych s ním mohl udělat rozhovor.  Přišel jsem blíž a poprosil jej o pár minut. Souhlasil s nadšením, vstal a odešel se mnou na klidnější místo, kde jsme si mohli zakouřit a pohovořit. A tak vznikl níže uvedený rozhovor...

Milý Aristide, jaké byly tvé první roky v tabákovém průmyslu? 

V tomto oboru jsem začal pracovat ještě v raném mládí, na Kubě. Ze školy do práce, z práce do školy. A snažil jsem se to dělat dobře.  Naučil jsem se poctivě pracovat, protože jsem měl velký vzor – svého otce, člověka chudého, avšak čestného. A tak jsem vyrůstal.

Když mi bylo 15 let, začal jsem pracovat jako kontrolor na třídírně. Mým úkolem bylo vybírat tabák, rozdělovat jej podle jednotlivých tříd… Tuto funkci jsem zastával po mnoho let. Byl jsem dobrý kontrolor, neboť po vítězství revoluce na Kubě jsem se stal vedoucím třídírny.  Velmi rychle jsem se stal vedoucím jedné z těchto třídíren. A tak, ač velmi mlád, jsem získal první odpovědnou funkci v tomto průmyslu. 

Pokud vím, stal jste se dokonce kontrolorem výroby celého okresu… 

Ano, jako vedoucí střediska jsem působil pár let, poté jsem byl požádán, abych co nejrychleji začal kontrolovat celou tabákovou produkci v okresu San Juan v provincii  Pinar del Río. Poté jsem měl na starosti San Juan a další kubánskou tabákovou oblast: San Luis. A tudíž jsem v poměrně krátkém časovém horizontu začal kontrolovat prakticky celou výrobu tabáku v provincii Pinar del Río. A jako kontrolor jsem pracoval až do 60 let, kdy jsem šel do důchodu. 

Znám ten region. Měl jste na starosti poměrně velkou oblast… 

Skutečnost je taková, že když jsem se staral pouze o San Juan a San Luis,  bylo to o dost snazší, neboť výroba v jednotlivých okresech byla oddělena pouze ulicí (směje se…). Není to jako tady v Nikaragui. Tady využíváme tabák z oblastí, které jsou od sebe více vzdáleny, aby bylo možné zajistit větší různorodost tabáku co do vůně, chuti, odstínu, neboť listy rostoucí zde v Estelí nemají stejné charakteristiky jako listy z údolí Jalapa. Na Kubě je to jinak.  Jediná ulice odděluje oba nejdůležitější okresy zabývající se výrobou doutníků. Listy rostou v jednom mikroklimatu. Ale když jsem kontroloval výrobu po celém Pinar del Río, to už jsem musel najezdit větší vzdálenosti, takže mi na to dali služební auto, Jeep, dokonce i řidiče… 

Výborně, stal jste se skoro úřední osobou!

No… To s tím Jeepem a řidičem netrvalo dlouho. Revolucionáři začali mít problémy s pohonnými hmotami, a tak mi to zase sebrali.

A jak jste to pak dělal?

Dostal jsem motocykl. A tak jsem jezdil na motorce z jednoho místa regionu na druhé. 

A tak až do vašich 60 let?

Jasně, žádný problém! Na motorce sem a tam, pěkně až do důchodu (směje se)… Však jsem jako kontrolor odpracoval 27 let. To je skoro celý život. 

Ale tím to nekončí, že? 

Ne. Když jsem odešel do důchodu, požádali mě, abych ve funkci setrval. Ale já jsem nechtěl, měl jsem své plány, chtěl jsem se jim věnovat: zasít tabák na svých pěti pozemcích. Přes veškerý odpor a za pomoci dobrého kamaráda z ministerstva se mi podařilo odejít do penze. Asi tak rok jsem sázel tabák. Nic moc jsem z tohoto obchodu nezískal, jestli se tomu vůbec dá říkat obchod, neboť mi platili velmi málo, přesně 65 pesos za cent doutníků, což je méně než dolar za cent. Za rok jsem vyprodukoval 45 centů,  takže mi zůstalo opravdu velmi málo. Ale po tomto prvním roce mne další dobrý kamarád pozval, abych odjel do Nikaraguy a tam mu pomohl v jeho firmě na doutníky v této zemi. 

Nick Perdomo?

Ne. Jeho otec. Pan Nicolás Perdomo.

Takže jste se v 60 letech rozhodl všeho nechat a začít v Nikaragui nový život? Bylo těžké se rozhodnout? 

Ne. Abych řekl pravdu, nebylo to tak těžké. Na Kubě mám syna a dceru, jsou již dospělí a mají svou profesi. V té době moje dcera měla již vystudovanou historii a můj syn se stal pediatrem, to znamená, že oba byli již samostatní a žili svůj život ve městě a já jsem zůstal na venkově mezi kravami, voly a tabákovými listy. Necítil jsem se naplněný, a tak jsem se s nimi sešel a pověděl jim o projektu Nicoláse Perdoma a oni mne podpořili. Věděl jsem, že zde v Nikaragui budu mít dobrou práci, budu dobře vydělávat, a dokonce bych jim mohl i vypomáhat. A tak jsem zde, v nejlepší tabákové společnosti, která v současné době v Nikaragui existuje. Získali jsme si respekt každého, kdo naši produkci ochutnal. Cítím se spokojen. 

Jaký máte názor na produkci tabáku v Nikaragui? 

Myslím si, že půda v Nikaragui je velmi podobná půdě v mé rodné zemi. Tabákové listy zde rostou velmi dobře. Podle mého názoru mají nikaragujské doutníky velmi dobrou kvalitu. A neříkám to proto, že bych byl nějak zvlášť chytrý, nýbrž proto, že doutníky kouřím od svých 14 let a dokážu porovnat nikaragujský tabák například s kubánským… Doutníky, které vyrábíme ve firmě Perdomo, nejsou o nic horší než jakýkoli kubánský doutník či doutník z kteréhokoli jiného místa. Aroma, hoření, chuť… To vše ten doutník má. Tady ve firmě Perdomo máme zavedenou komplexní péči a tou se může pochlubit jen málo firem z našeho oboru. Jak jste mohli v těchto dnech vidět, řídíme naše procesy od semínek až do výsledného produktu. U nás ve firmě Perdomo si sami vyrábíme i krabice na doutníky. Máme desítky kontrol jakosti v každém procesu zapojeném do výroby našich doutníků. Díky všem těmto drobným detailům si také zachováváme vášeň ke své práci. Je to skoro jako vášeň k ženě, jež vás uchvátila svou krásou či osobností… (směje se). 

Co se týče té krásy a žen, doslechl jsem se, že tady máte partnerku. 

Ano. Tady v Nikaragui mám ženu, s níž žiji už 11 let. Seznámili jsme se ve firmě ještě v době, kdy tady nebylo tolik zaměstnanců. Ze začátku to bylo složité, neboť jsem nechtěl, aby vztah mezi dvěma zaměstnanci měl nějaký vliv na práci. Snažili jsme se být co možná nejdiskrétnější, ale jak je vidět, nepodařilo se (směje se). Ona zde nadále pracuje, ve fabrice na výrobu krabic. Pracuje, stará se o domácnost a máme spolu dítě, takže jsem se ve věku skoro 70 let opět stal otcem.

Pokud vím, tak vlastně žijete ve firmě, trávíte zde hodně času. Jak se vám daří věnovat čas své nové rodině? 

Zde ve firmě mám byt, kde mám vše, co potřebuji. Je tam záchod, sprcha, kuchyně i televize. A někdy přes týden, když mám hodně práce, tam zůstávám. Ale třikrát až čtyřikrát týdně chodím do domku, který jsem postavil pro svou novou rodinu. To abych plnil své otcovské a hlavně manželské povinnosti... (směje se) Víš, jak jezdíme s manželkou do práce? Hádej… na motorce! Ano, když se mi podaří udělat veškerou práci, moje žena na mne počká u východu a na motorce mě veze domů a následující den mě zase odveze do práce. 

Proč motorku řídí vaše žena? 

Když jsem odjel z Kuby, nechal jsem tam svůj řidičský průkaz. A když jsem tady chtěl získat nový řidičský průkaz, řekli mi, že jsem na motorku příliš starý… Hloupost. Takže moje žena mě vozí na motorce do práce. A tak to bude, dokud neodejdu definitivně do důchodu. 

Už myslíte na odchod do důchodu?

Samozřejmě. Jednou to přijít musí, že? Ještě pár let zde a konec.

Máte již za sebe schopné nástupce?

Ano, v průběhu všech těchto let jsme připravovali hodně lidí do všech oblastí i procesů. V mém oddělení jste určitě zahlédli Hamiltona. Toho jsem si vybral jako svého nástupce. Pracuje se mnou již osm let. Začínal v oddělení fermentace tabáku, zajišťoval vlhčení, všimli jsme si, že je to člověk odpovědný a pracovitý. Je velmi schopný, člověk mu něco řekne a on to ihned pochopí. A proto také má právo učit se novým věcem. A kromě toho má jednu vlastnost, která se mi velice líbí: poctivost. Občas mu musím vyhubovat, ale je to, jako bych vynadal svému synovi. Činím tak proto, aby se učil a zlepšil se ve své práci. Naštěstí si všechny mé rady bere k srdci a řídí se jimi.  Zbývá mu už jen vstoupit do „kruhu důvěry“... (směje se)   

Co je „kruh důvěry“? 

To je skupina, jejíž členové společně s Nickem znají veškeré podrobnosti o jednotlivých směsích obsažených v doutnících, které zde vyrábíme. Je nás pět, ale koncem tohoto měsíce budeme čtyři, neboť Sara, vedoucí baličů, odchází do důchodu. Hamilton si již získal moji důvěru a nemám sebemenší pochybnost o tom, že si také získá důvěru Nicka. 

Rád bych vám poděkoval za vaši důvěru i za to, že jste mi umožnil zadat tolik dotazů. Doufám, že vás uvidím i příští rok, pokud přijedu do Nikaraguy. 

Vždy budete vítán. Vaše skupina byla velice příjemná. Jsou určité skupiny návštěvníků, k nimž si vytvoříme bližší vztah. A s touto českou skupinou se cítím vždy velmi dobře, neboť jsou to lidé z oboru, kteří se chtějí učit a jsou velmi zvídaví. A to máme rádi, protože kde je zvídavost, tam je i zájem. Přijměte mé díky. 

NICK PERDOMO O ARÍSTIDOVI

Arístides pro mě osobně, ale i pro celou naši společnost, hodně znamená. Náš věhlas nevychází pouze z výroby těch nejkvalitnějších, nejlépe zhotovených doutníků – jsme známí také pěstováním neobyčejně výrazného, jemného, komplexního tabáku plného chutí. A za to z velké části vděčíme více než pětasedmdesátileté praxi Arístida Garcíi, jeho lásce k doutníkům Perdomo a snahám vypěstovat za každých okolností ten nejlepší tabák, ze kterého se poté vytváří náš každý doutník. Arístides je muž, kterého mám nesmírně rád a kterého si velice vážím. Je to skvělý člověk, který je mi v podstatě otcem, a já jsem mu vděčný za veškerou jeho znalost a odhodlání udělat z každého doutníku Perdomo ten nejlepší doutník, jaký je možné koupit. Pro mě znamená vše a svým vřelým vystupováním a laskavým srdcem si rovněž získal všechny naše zaměstnance.