Arturo Fuente Story

Počátek dvacátého stolení byl dobou optimismu a nadšení. Nadšení v Americe nemělo konce a panovala všeobecná představa, že následujících sto let bude tou nejúžasnější dobou americké historie. Populace Spojených států dosahovala sedmdesáti devíti milionů obyvatel a téměř všichni byli imigranti nebo potomci imigrantů. Země byla stále otevřena dalším a dalším přistěhovalcům a lákala je na splnění svého snu. Přicházeli ze všech koutů světa. Z Ruska, z Itálie ale i z mnohem bližších zemí jako je Mexiko, nebo karibská oblast. Byl mezi nimi i jeden specifický přistěhovalec z Kuby. V roce 1902 přijíždí do Ameriky čtrnáctiletý chlapec a vstupuje na severoamerický kontinent na Key West na Floridě. Cestuje za svými bratry a sestrou, kteří přijeli do Ameriky již před dvěma lety a usídlili se v Tampě. Jeho jméno je Arturo Fuente

Arturo Fuente se narodil 18. listopadu 1887 v Güines, v provincii La Habana na Kubě.

Mladý Arturo přijíždí do Ameriky bez jediného dolaru v kapse, ale za to s velkým snem a netuší co mu zde osud přinese. Přijíždí do Tampy a zabydluje se v živé, ojedinělé čtvrti známé jako Ybor City. Ybor City byla založena španělským obchodníkem Vincentem Martinezem Yborem v roce 1885 kdy tabákový boom v Tampě a jeho okolí vrcholí. Ybor City se velice rychle stává multikulturním a mnohonárodnostním místem kam přichází mnoho imigrantů za vidinou zlepšení svého života a života svých rodin. A právě tato oblast a místní lidé ještě více podnítili v Arturovi jeho tužby o vlastním tabákovém podniku. Bylo mu právě 24 let, kdy zakládá svoji první firmu na výrobu doutníků. Arturo Fuente Company byla založena v roce 1924 a vyráběla prémiové ručně balené doutníky za použití kubánského tabáku.  Po deseti letech působení měla Arturo Fuente Company již pět set zaměstnanců. Sen mladého chudého imigranta se stával pomalu realitou. Přichází však rok 1924, kde je mladý Arturo Fuente na obchodní cestě na Kubě za nákupem tabáku. Dostává zdrcující zprávu z domova. Jeho podnik v Ybor City vyhořel do základů. V tu chvíli přichází o vše, co doposud vybudoval. Zdálo se, že jeho životní sen o vybudování rodinné doutníkové společnosti právě skončil. A bude trvat dalších dvacet let, než semínko jeho snu bude opět zaseto.

Mezi tím se však rodina Fuente rozrůstá. V roce 1931 se Arturovi a jeho manželce Cristině narodí první syn Arturo Oscar Fuente a v roce 1935 syn druhý, Carlos Arturo Fuente. V tu chvílí nikdo neměl ani ponětí o tom, že právě druhorozený Carlos jednou převezme rodinný podnik a přivede ho na absolutní vrchol v oboru. V roce 1947, více jak 22 let po ohni, který zničil vše se Arturo Fuente doposud vybudova, ve věku 58 let se snaží opět postavit svůj sen na nohy. Začíná znovu a zakládá Arturo Fuente Cigar Factory. Tentokrát však jen v zadní části svého domu v Tampě. Moc prostoru nemají. Pracují zde všichni členové rodiny, chodí pomáhat i přátelé a sousedi. Přicházeli vždy po práci a po večerech společně s Arturem a jeho rodinou balili ručně doutníky. Cristina všem vařila večeře a žili zde jak jedna velká rodina. Pracovalo se tu od šesti hodin od rána do půlnoci každý den. Arturo Fuente byl skromný muž a stejně skromně vedl i svůj podnik. Nabízel a prodával doutníky jen v Tampě a pouze za hotovost. Pokud někdo projevil zájem, mohl přijít v jakoukoli denní i noční hodinu a Arturo mu doutníky rád prodal.

Životní překážky, stejně jako otce, provázeli i syna Carlose a to již ve velice útlém věku. Když dosáhl dvanácti let, dostal infekční dětskou obrnu a zůstal paralyzován od pasu níže. Trávil dlouhý čas v nemocnici. Tam za ním docházel každý den jeho otec a stále mladého Carlose přesvědčoval, že se vše zpraví a zase bude chodit. Po mnoha a mnoha rehabilitacích a měsících strávených v nemocnici se mladý Fuente opět začínal učit chodit. Trvalo to téměř tři roky, než se mohl normálně projít jako dříve. Během teenagerovských let byl Carlos stejný jako jakýkoli jiný kluk stejného věku. Jen s jediným rozdílem, každý den, když přišli ze školy museli se svým bratrem každý ubalit padesát doutníků, než si mohli jít hrát nebo dělat domácí úkoly. Velice si to užívali, přestože to nebyly pro rodinu lehké časy.

V roce 1953 se mladý Carlos Fuente žení a bere si svou lásku z dětských let Annu Lopezovou. Teprve osmnáctiletý mladík začíná budovat svou vlastní rodinu. Podnik jeho otce jen tak tak uživil jeho a jeho manželku, a tak se mladý Carlos musel poohlédnout po nějaké druhé práci. Začal pracovat u svého tchána, který vlastnil malou pekárnu. Málo kdo však tušil, že tento mladý člověk, který v noci peče housky, brzy změní celý doutníkový svět. Roku 1954 se Anně a Carlosovi narodí jejich první syn Carlos Fuente Jr. zvaný Carlito. Stejně jako jeho děd Arturo, otec Carlos tak i mladý Carlito měl tabák v krvi. V roce 1956 ve věku šedesáti let nabídl Arturo synu Carlosovi, zda je ochoten doutníkovou fabriku po něm převzít. Byl to právě mladší syn Carlos, kdo byl otci stále po boku a pomáhal s výrobou. Bratr Arturo o převzetí neprojevil zájem. Carlos tedy souhlasil, ale měl podmínku, že vše musí proběhnout zcela legálně, a tak se dohodli na odkupu bratrova podílu za jeden americký dolar. Ve věku dvaceti jedna let Carlos Fuente opouští práci pekaře a plně se věnuje rodinnému obchodu s doutníky. Začátky nebyly lehké, pracoval jen za padesát procent svého platu, ale neměl ani zdání co vše mu budoucnost přinese. Jak ovlivní celý doutníkový svět. Carlos chtěl do obchodu přinést něco nového, jeho otec doposud stále prodával jen v Tampě a za hotovost, rozhodl se oslovit i obchody mimo Tampu a nabídnout jim nákup na splatnost. Uvědomoval si, že jejich společnost musí růst, musí oslovovat nové trhy, a tak první město kam se vydal bylo Miami. Zde nachází svého prvního distributora. Vše začínalo fungovat a rodinný obchod se rozrůstal. Bohužel v roce 1959 dochází na Kubě k revoluci a k moci se dostává Fidel Castro. Nikdo neměl ani tušení jaký zásah to bude mít na americké tabákové společnosti, které byly závislé na dodávkách tabáku právě z Kuby. Několik dalších let zásobování tabáku i nadále pokračovalo a v roce 1962 Carlos Fuente navštívil Kubu. Začalo se proslýchat, že Spojené státy uvalí absolutní embargo na export jakéhokoli zboží z Kuby. Carlos se tedy rozhodl pro odvážný krok. Bez vědomí svého otce, a aniž věděl, jak to vše zaplatí, skoupil všechny zásoby tabáku, které byly v tu chvíli na Kubě k dispozici. Díky tomuto odvážnému kroku měli dostatečnou zásobou na další tři roky produkce.

Carlos se svým otcem museli hledat nové druhy tabáku a nové blendy do svých doutníků. Zkoušely mnoho tabáků z mnoha různých zemí ale stále nenašli, co hledali. Až jednou narazili na blend o kterém věděli, že je ten správný. Jmenoval se Flor de Orlando, a přestože v něm nebyla ani špetka kubánského tabáku, měl obrovský úspěch. Výroba se stále rozšiřovala, prodej se rozrůstal, bohužel docházelo místo. Nebylo se kam již rozšiřovat ve výrobě. Carlos byl tak nucen zabrat další kus maminčina domu. A to obývák a jídelnu. Každé ráno, než začali pracovat museli vše z jídelny a obývacího pokoje vystěhovat na ulici a večer když skončili, zase vše nastěhovat zpět. Museli se tedy začít poohlížet po novém místě kam svou výrobu přestěhovat. Vhodný dům Carlos velice brzy našel v Tampě a prodejem starého domu městu, které ho vykoupilo pro stavbu dálnice, zajistil i způsob jak nový dům zafinancovat. Společnost Arturo Fuente začala v novém domě stejně skromně jako v tom starém. Carlos byl v práci od rána do noci, vše co bylo možné dělal sám, od skladníka po účetního. Přespával na balících s tabákem přímo ve fabrice. Stávalo se, že se nedostal domů i tři týdny. Jednoho dne někdo zazvonil u hlavních dveří. Carlos otevřel, stála tam Anna s kufry v jedné ruce a malým Carlitem v druhé. „Pokud ty nemůžeš přijít za námi, budeme my tady bydlet s tebou“ řekla.

V roce 1963 odchází Arturo Fuente ve věku 75 let do důchodu. Přesto se nikdy nevzdal svého snu. Každý den stále chodil za Carlosem, aby mu poradil a případě pomohl. Byl velice pracovitým mužem, který miloval doutníky a nikdy nevěřil, že by se jeho jméno mohlo stát legendou. Sedmdesátá léta byla velice těžkým obdobím pro doutníkový průmysl nejen v regionu Tampy ale v celých Spojených státech. Byla ohromná inflace, bankovní úroky astronomicky rostly, náklady na výrobu stoupaly a celý trh upadal. Co bylo však nejhorší, ti nejlepší rolleři pomalu umírali a nová generace, která by je nahradila se do tabákového průmyslu moc nehnala. 11. února 1973 ve věku osmdesáti pěti let patriarcha rodiny Fuente, Arturo Fuente umírá.

Nový patriarcha rodiny, Carlos Fuente stál před velkými rozhodnutími, které musí udělat. Byla to velmi těžká doba pro celý rodinný obchod a rodinu jako takovou. Obchod skomíral, náklady rostly, a tak Carlos spolu se synem Carlitem začali hledat, kam by svou výrobu přesunuli pro zachování výroby ručně balených doutníků. Několik let vyráběli své doutníky v Portoriku, poté v Mexiku ale stále nebyli zcela spokojeni s kvalitou. Otevřeli dokonce malou továrnu v Dominikánské republice. Díky obrovské byrokracii však Dominikánskou republiku opouští a v roce 1974 se s výrobou usídlují v Nikaragui. Kupují zde malou továrnu, která vyrábí kvalitní a chuťově výborné doutníky se kterými je Carlos konečně spokojen.

Obchodní značka Arturo Fuente začíná opět růst, začíná se opět dařit. Další noční můra však na sebe nenechala dlouho čekat. Přichází rok 1978 a Sandinistické guerillové oddíly se snaží svrhnout vládu Nikaragui. Dostávají se do blízkosti prezidentského paláce a celá země se stává velice nestabilní. Stále častější je střelba na ulicích, přímé boje ve velkých městech nejsou výjimkou. Carlos byl právě v Nikaragui, když se situace vyhrotila a stala se nebezpečnou. Narychlo opouští zemi jen s pár kusy oblečení. Vše ostatní tam zanechává. Následující den mu doma zazvoní telefon a dostává zprávy ze své fabriky z Nikaragui. Celá fabrika vyhořela, nezůstalo vůbec nic, vše bylo ztraceno. Carlos se do Nikaragui již nikdy nevrátí. Rodina je opět bez výroby a jen se zbytky doutníků na skladě ve Spojených státech. Carlos se však rychle vzpamatoval a s obchodním partnerem začíná opět vyrábět doutníky, tentokrát v Hondurasu. Přichází další tragédie. Všechny naděje zmizely, jejich nová továrna vyhořela do základů. Nikoli však díky bojům nebo revoluci. „Kam teď půjdeme“ ptal se Carlos. Centrální Amerika byla v podstatě celá v revoluci. Bylo to znamení, zkouška nebo jen neměli štěstí? Carlos stál opět před rozhodnutím, které mu mělo změnit život. Rozhodl se odejít z obchodu s tabákem a doutníky. Neměl již síly na nový začátek, nechtěl vzdorovat dalším neštěstím nebo neúspěchům. Podle jeho slov, vyzkoušel již vše, co mohl a nevyšlo to. Téměř zbankrotovali. Mladý Carlito však zlomil jeho rozhodnutí. „Tati, doutníky jsou celý můj život, nikdy to nevzdáme. Začneme znovu. Jako rodina, bez partnerů, bez společníků, prostě jen rodina.“ Opouští tak svůj domov, Tampu, a v roce 1980 se stěhují se do Dominikánské republiky. Prodávají vše, co jde, Carlos si bere hypotéku na svůj dům v Tampě. Nachází malou textilní továrnu, která je před bankrotem a nabízí majiteli její odkup. Přibírá Carlita jako jediného společníka jejich firmy, který mu pomůže s financováním díky svým celoživotním úsporám. Všechno papírování trvá osm měsíců a 4. září 1980 ve městě Santiago otvírají první Arturo Fuente Cigar Factory v Dominikánské republice. K rodinnému podniku se také připojuje Carlosova dcera, Carlitova sestra Cynthia Fuente – Suarez.

Značka Fuetne v osmdesátých letech rychle vzrůstala v oblibě a doutníky Arturo Fuente se brzy staly jedněmi z nejžádanějších. Carlito se stále více a více zdokonaluje také v pěstitelství tabáku a přichází stále s novými a novými nápady. V roce 1988 jeden velký evropský distributor při rozhovoru s Carlitem povídá. „Carlito, vaše vášeň pro výrobu doutníků, kvalita, skladba doutníků, vaše techniky balení a fermentace jsou nejlepší co jsem kdy viděl. Ale nikdy nebudete největší, nikdy nebudete nejlepší na světě. Vy totiž nepřicházíte s novými zajímavými druhy doutníků.“ Tento rozhovor vrtal Carlitovi dlouho v mysli a věděl, že jediná možnost dalšího růstu je přijít s něčím novým, revolučním. V roce 1989 přesvědčí svého otce k něčemu, co nikdy nikdo nezkusil. Vypěstovat tak kvalitní tabák přímo v Dominikánské republice, aby se dal použít jako krycí listy. Až doposud panovalo přesvědčení, že není možné díky podnebí a půdě, vypěstovat v Dominikánské republice tak kvalitní tabák, aby mohl být krycím listem. Jediná taková půda, požehnaná půda je na Kubě. Právě slovo nejde, nebo nelze utvrdilo Carlita v jeho snaze toto dogma změnit. „Pěstování tabáku není o půdě, ale o lidech co ho pěstují“ odpověděl Carlito. Měl sen vytvořit něco odlišného, ojedinělého, co nikdy předtím nebylo k dispozici. Vytvořit čisté dominikánské puro té nejvyšší kvality. V legraci tento projekt označil Projekt X z planety 9. Výsledný doutník však byl cokoli jen ne vtipem. První tabák určený ke krycím listům vypěstovali v roce 1992 na farmě zvané Chateau de la Fuente nedaleko Santiaga. Po třech letech fermentace a staření byl v roce 1995 uveden na trh první čistě dominikánský doutník. Jmenoval se Fuente Fuente Opus X.

Okamžitě se stal senzací pro svou kvalitu, chuťové a aromatické vlastnosti. V tu dobu také začíná vycházet první magazín specializující se čistě na prémiové ručně balené doutníky, Cigar Afficionado. Začíná doutníkový boom. Fuente Fuente Opus X dosáhl nejvyššího hodnocení v testech tohoto časopisu a spustil tak obrovský zájem o tento ojedinělý doutník. Takto vysoké hodnocení bylo až do této doby pro dominikánské doutníky naprosto ojedinělé. Poptávka značně převyšovala výrobní kapacitu, ale Carlito pro zachování kvality, odmítl vyrábět více těchto doutníků. Opus X je dodnes řazen mezi nejlepší doutníky, které kdy byly vyrobeny a stává se nejžádanějším doutníkem na trhu. V roce 1996 je společnost Arturo Fuente zažalována kalifornským výrobcem vín za zneužití ochranné známky Opus. Začíná tvrdý a neutuchající právní boj ve kterém je rodina Fuente ochotna obětovat za svou pravdu, za svou rodinu a její integritu, naprosto vše. Soudní spor nakonec vyhrává. Další neštěstí však přichází velice záhy. V roce 1998 se prožene celým Karibikem hurikán George. Největší silou udeří právě na Dominikánskou republiku s větry přesahujícími dvě stě třicet kilometrů za hodinu. Škody na Chateau de la Fuente jsou naprosto zdrcující. Vítr strhl sedmnáct z devatenásti stodol na sušení tabáku, porazil a vyvrátil téměř všechny stromy na farmě. Ani toto však rodinu nezlomilo. Carlito s otce se rozhodli farmu postavit znovu a ještě lepší a krásnější než byla před hurikánem. Chateau de la Fuente patří k nejkrásnějším doutníkovým farmám na světě.

1. srpna 2016 ve věku osmdesáti jedna let umírá na rakovinu žaludku Carlos Fuente Sr. Za posledních deset dekád si musela rodina Fuente projít všemi možnými překážkami. Mnoho rodin by všechny ty zkázy již položily a vzdali by se svého snu, ale to není případ rodiny Fuente. Sen chudého kubánského imigranta se stal skutečností. Po více jak století se rodina Fuente stala pojmem, synonymem úspěchu.

„Reprezentujeme naše jméno, naši rodinu FUENTE“ Carlos Fuente Jr.

Rodina FUENTE: Americký se!
Krásný dokument o historii rodiny Fuente.